Modul 2

Emise skleníkových plynů z využívání půdy a hnojiv a ochranná opatření proti změně klimatu

Začít studovat →

Kapitoly

  1. 1Vliv změny klimatu na vlastnosti půdy16 min
  2. 2Uhlíkový rozpočet v zemědělských půdách26 min
  3. 3Vliv změny využití půdy na obsah uhlíku v půdě17 min
  4. 4Vliv vlastností půdy na emise skleníkových plynů19 min
  5. 5Emise skleníkových plynů z používání hnojiv25 min
  6. 6Vliv aplikace vápna na emise skleníkových plynů ze zemědělských půd17 min
  7. 7Udržitelnější výživa rostlin z hlediska změny klimatu18 min
  8. 8Boj proti odlesňování, desertifikaci a erozi15 min

Přehled modulu

  • Vliv změny klimatu na vlastnosti půdy,

  • Uhlíkový rozpočet zemědělských půd a význam zvyšování sekvestrace uhlíku,

  • Účinky změn ve využívání půdy na zásoby uhlíku v půdě,

  • Vliv vlastností půdy na emise skleníkových plynů ze zemědělské půdy,

  • Emise skleníkových plynů z používání hnojiv,

  • Vliv aplikace vápna na emise skleníkových plynů ze zemědělských půd

  • Udržitelnost hnojení z hlediska změny klimatu,

  • Boj proti odlesňování, desertifikaci a erozi.

Úvod

Významná část skleníkových plynů, které způsobují globální oteplování, se uvolňuje do atmosféry v důsledku zemědělské činnosti. Emise skleníkových plynů ze zemědělství se sestávají převážně z oxidu dusného (N2O) a metanu (CH4). Přestože se tyto plyny vyskytují v atmosféře méně než CO2, mají vyšší potenciál globálního oteplování. Emise plynoucí z používání hnojiv mají významný podíl na emisích ze zemědělství. Emise související s hnojivy se nejvíce projevují emisemi N2O z aplikace dusíkatých hnojiv. V posledních letech se nárůst množství emisí způsobených syntetickými hnojivy zvýšil mnohem rychleji ve srovnání s jinými zemědělskými emisními faktory. Kromě syntetických hnojiv mají na zemědělských emisích skleníkových plynů významný podíl také organická hnojiva. Typ využití půdy má velký význam pro zadržování uhlíku v půdě. Louky a lesy obecně zadržují vyšší množství uhlíku než orná půda. V závislosti na změnách ve využívání půdy mohou nastat velké rozdíly v uhlíkové bilanci půdy. Při přeměně lesních ploch, pastvin nebo jiných přírodních ekosystémů na ornou půdu dochází k poklesu organického uhlíku v půdě. Proces tvorby půdy je velmi dlouhý. Tlak na půdu, která je základem života na Zemi, se každým dnem zvyšuje. Půda je po oceánech největším úložištěm uhlíku a je důležitým prvkem rovnováhy proti změně klimatu. Uhlík se v půdě ukládá ve větším množství než v rostlinách na souši. Proto i malé změny v množství organického uhlíku v půdě mohou mít významný vliv na koncentraci CO2 v atmosféře a tím i na změnu klimatu. Mezi změnou klimatu a půdou existuje neustálá a reciproční interakce. Nebude-li půda dobře obhospodařována, dojde k větším emisím skleníkových plynů a schopnost ukládat uhlík nemůže adekvátně fungovat. Je velmi důležité chránit stávající zemědělské oblasti a zabránit přeměně přírodních oblastí na oblasti zemědělské a zároveň uspokojit stále rostoucí a diverzifikovanou poptávku po potravinách v celosvětovém měřítku. Kromě zvyšování produktivity v zemědělských oblastech je důležitou odpovědností za minimalizaci dopadů změny klimatu přijímat opatření k minimalizaci ztrát organického uhlíku v půdě.

Přehled modulu

  • Vliv změny klimatu na vlastnosti půdy,

  • Uhlíkový rozpočet zemědělských půd a význam zvyšování sekvestrace uhlíku,

  • Účinky změn ve využívání půdy na zásoby uhlíku v půdě,

  • Vliv vlastností půdy na emise skleníkových plynů ze zemědělské půdy,

  • Emise skleníkových plynů z používání hnojiv,

  • Vliv aplikace vápna na emise skleníkových plynů ze zemědělských půd

  • Udržitelnost hnojení z hlediska změny klimatu,

  • Boj proti odlesňování, desertifikaci a erozi.

Úvod

Významná část skleníkových plynů, které způsobují globální oteplování, se uvolňuje do atmosféry v důsledku zemědělské činnosti. Emise skleníkových plynů ze zemědělství se sestávají převážně z oxidu dusného (N2O) a metanu (CH4). Přestože se tyto plyny vyskytují v atmosféře méně než CO2, mají vyšší potenciál globálního oteplování. Emise plynoucí z používání hnojiv mají významný podíl na emisích ze zemědělství. Emise související s hnojivy se nejvíce projevují emisemi N2O z aplikace dusíkatých hnojiv. V posledních letech se nárůst množství emisí způsobených syntetickými hnojivy zvýšil mnohem rychleji ve srovnání s jinými zemědělskými emisními faktory. Kromě syntetických hnojiv mají na zemědělských emisích skleníkových plynů významný podíl také organická hnojiva. Typ využití půdy má velký význam pro zadržování uhlíku v půdě. Louky a lesy obecně zadržují vyšší množství uhlíku než orná půda. V závislosti na změnách ve využívání půdy mohou nastat velké rozdíly v uhlíkové bilanci půdy. Při přeměně lesních ploch, pastvin nebo jiných přírodních ekosystémů na ornou půdu dochází k poklesu organického uhlíku v půdě. Proces tvorby půdy je velmi dlouhý. Tlak na půdu, která je základem života na Zemi, se každým dnem zvyšuje. Půda je po oceánech největším úložištěm uhlíku a je důležitým prvkem rovnováhy proti změně klimatu. Uhlík se v půdě ukládá ve větším množství než v rostlinách na souši. Proto i malé změny v množství organického uhlíku v půdě mohou mít významný vliv na koncentraci CO2 v atmosféře a tím i na změnu klimatu. Mezi změnou klimatu a půdou existuje neustálá a reciproční interakce. Nebude-li půda dobře obhospodařována, dojde k větším emisím skleníkových plynů a schopnost ukládat uhlík nemůže adekvátně fungovat. Je velmi důležité chránit stávající zemědělské oblasti a zabránit přeměně přírodních oblastí na oblasti zemědělské a zároveň uspokojit stále rostoucí a diverzifikovanou poptávku po potravinách v celosvětovém měřítku. Kromě zvyšování produktivity v zemědělských oblastech je důležitou odpovědností za minimalizaci dopadů změny klimatu přijímat opatření k minimalizaci ztrát organického uhlíku v půdě.