Výroba energie v zemědělství: bioenergie

Zemědělství a energetika mají zvláštní vztah, protože zemědělství je jak výroba energie, tak spotřeba energie. Fotosyntéza je proces, při kterém rostliny absorbují sluneční energii a přeměňují ji na vlastní biomasu. Biomasu lze spalovat přímo nebo přeměnit na kapalná biopaliva nebo bioplynové produkty. Zemědělství na druhé straně vyžaduje energetické vstupy ve všech fázích výroby, včetně přímého využití energie v zemědělských strojích, vodním hospodářství, zavlažování, výsadbě a sklizni. Energie použitá na zpracování potravin, skladování a dopravu na trhy je zahrnuta do spotřeby energie po sklizni. Dále se v zemědělství využívá mnoho nepřímých energetických vstupů ve formě hnojiv a pesticidů [1].

V souladu s rostoucím povědomím o zemědělské výrobě je energie z biomasy jedním z obnovitelných zdrojů energie, který si každým rokem získává na popularitě a financování. Tato energie je zásadním zdrojem obnovitelné energie, která může udržitelně uspokojovat rostoucí poptávku po energii způsobenou industrializací a rychle rostoucí populací [2]. Tato energie může snížit závislost na přetížené elektrické síti a nahradit nákladná paliva používaná v místním průmyslu. Biomasa může vyrábět všechny formy energie, včetně elektřiny, plynu, kapalných paliv a tepla, a její využití může zajistit zaměstnanost na venkově, zabránit migraci do měst, zvýšit ziskovost zemědělství a pomoci obnovit degradovanou půdu. Tato energie je také prospěšná v boji proti globálnímu oteplování [3, 4].

Biomasa

Biomasa je důležitým zdrojem energie, který může uspokojit rychle rostoucí poptávku po energii způsobenou populačním růstem a industrializací [5]. Biomasa je ve směrnici 2009/28/CE [6] definována jako „biologicky rozložitelná část produktů, odpadu a zbytků biologického původu ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví včetně rybolovu a akvakultury, jakož i biologicky rozložitelná část průmyslového a komunálního odpadu“.

Biomasa je zdrojem chemické energie ze slunce. Sluneční světlo využívají organismy, které využívají fotosyntetické procesy k výrobě glukózy z oxidu uhličitého a vody, jako jsou rostliny a řasy. Tento proces, známý jako fotosyntéza, přeměňuje sluneční energii na energii chemické vazby a vede k produkci biomasy. Udržitelným zdrojem energie je biomasa. Biomasu produkují rostliny fotosyntézou [7].

Biomasa je definována jako živý nebo nedávno zemřelý organismus, stejně jako jejich rostlinné nebo živočišné vedlejší produkty. Biomasa obecně nezahrnuje uhlí, ropu a další zkamenělé zbytky organismů, stejně jako půdu. Biomasa zahrnuje všechny živé věci. V souvislosti s energií z biomasy však tento termín označuje plodiny, zbytky a další biologické materiály, které lze použít k nahrazení fosilních paliv při výrobě energie a dalších produktů. Živá biomasa při svém růstu absorbuje uhlík a při energetickém využití jej uvolňuje, což má za následek uhlíkově neutrální cyklus, který nezvyšuje koncentraci skleníkových plynů v atmosféře [8, 9].

Přechod na obnovitelné zdroje energie nabyl na důležitosti kvůli každoročnímu nárůstu celosvětové populace a vyčerpání energetických zdrojů. Vzhledem k tomu, že 55 % veškeré obnovitelné energie a více než 6 % světových dodávek energie pochází z moderní bioenergie, je nejvýznamnějším zdrojem obnovitelné energie na světě. Mezi lety 2010 a 2021 vzrostlo využití moderní bioenergie v průměru o 7 % ročně a je dále na vzestupu [10].

Bioenergetické zdroje

Zdroje biomasy jsou zdroje, se kterými se setkáváme v různých prostředích a lze je nalézt téměř kdekoli. Jak je znázorněno na obrázku 1, zdroje energie z biomasy zahrnují [11] :

• Dřevo a odpadní produkty ze zpracování dřeva, jako je palivové dříví, dřevěné pelety, štěpka, piliny, odpadní produkty z nábytkářských a dřevařských závodů, dále líh z celulózek a papíren.

• Odpadní produkty a plodiny, včetně kukuřice, sóji, cukrové třtiny, prosa, dřevin a řas, jakož i zbytky plodin a potravin, především pro výrobu biopaliv.

• Přítomnost biologických materiálů v tuhém komunálním odpadu, jako jsou odpadní potraviny, odřezky ze dvora a vlněné, bavlněné a papírové zboží.

• Výroba bioplynu a obnovitelného zemního plynu ze zvířecího hnoje a lidských odpadních vod.

Využití biomasy

Oba typy využití biomasy se dělí na tradiční (klasické) a moderní. Tradičním využitím biomasy je produkce lokálně sbíraného dřeva, dřevěného uhlí, zemědělských odpadů a živočišných odpadů pomocí jednoduchých konverzních technik. Jinými slovy, energie je tradičně poskytována přímým spalováním materiálu z biomasy, jako je dřevo, rostlinný a živočišný odpad, a je široce využívána zejména v rozvojových zemích [13] .

Výstup tradiční metody, který je obvykle méně účinný, se primárně používá pro vaření a ohřev. Vzhledem k rostoucím populačním trendům v mnoha zemích je omezení používání tradiční biomasy i nadále obtížným úkolem. Pro udržitelnější a efektivnější využívání zdrojů biomasy jsou zásadní pobídky pro moderní využívání biomasy. V moderním využití biomasy je upřednostňována výroba zařízení na výrobu vstupních surovin. Přímé spalování dnes produkované biomasy i nepřímé využití předupravené pevné biomasy s vysokou energetickou hustotou pro výrobu elektřiny a/nebo tepla jsou dva příklady moderního využití biomasy. Pobídky a podpora bioenergetických technologií musí v každé zemi narůstat, aby využití moderní bioenergie rostlo celosvětově [8, 10].

V moderním využití biomasy lze použít metody konverze z materiálů biomasy, jako jsou živočišné a zemědělské odpady, domácí, městské a průmyslové odpady/odpadní vody s organickým obsahem, energetické plodiny, energetické produkty lesního hospodářství, lesní odpady, řasy a mechy rostoucí ve vodních ekosystémech k výrobě procesního tepla, elektřiny a kapalného nebo plynného paliva [13]. Moderní aplikace zahrnují přímé spalování vyrobené biomasy a nepřímé využití předzpracované pevné biomasy s vysokou hustotou energie pro výrobu elektřiny a/nebo tepla. Pro zvýšení celosvětového využití moderní bioenergie je nutné zvýšit podporu a pobídky každé země pro bioenergetické technologie [8, 10].

Zatímco primárními aplikacemi biomasy jsou elektřina, teplo a doprava, další aplikace biomasy zahrnují opětovné použití nebo marketing vedlejších produktů vznikajících během procesů biomasy. Biomasu využívají následující průmyslová odvětví [8]:

Energetický sektor: Biomasa se používá k výrobě elektřiny ve formě pevných látek, kapalin a plynů.

Průmyslový sektor: V tomto odvětví se energie z biomasy využívá pro různé úkoly, včetně výroby páry, kogenerace, procesního vytápění, chlazení, osvětlení a vytápění.

Dopravní sektor: Biopaliva poskytují alternativní paliva, zejména pro silniční a leteckou dopravu.

Stavebnictví: Používá se především při vytápění a vaření v tomto odvětví.

Přeměna biomasy na energii

Organické materiály, jako jsou lesní, zemědělské, domácí a živočišné odpady, jsou příklady biomasy, která je definována jako biologický materiál produkovaný přímo nebo nepřímo prostřednictvím fotosyntézy. K přeměně biomasy na bioenergii se používají různé konverzní metody [14] .

Energie biomasy je druh sluneční energie, která se uvolňuje a ukládá jako chemická energie v důsledku různých biologických a termochemických procesů zahrnujících chemické vazby mezi molekulami kyslíku, uhlíku a vodíku. Biomasu lze přeměnit na pevná, kapalná nebo plynná paliva, což z ní činí všestranný obnovitelný zdroj energie. Může být použita k výrobě tepla a/nebo elektřiny a také jako palivo pro dopravu [14, 15].

K přeměně biomasy na užitečnou energii je zapotřebí několik procesních kroků. Použité technologie jsou přizpůsobeny fyzikální struktuře, chemickému složení a energetickým službám požadovaným vstupními surovinami. Výstupy, jako je bioplyn, bionafta, bioetanol a syntetický plyn, jsou vyráběny pomocí různých konverzních metod používaných na suroviny biomasy. Tyto výstupy se využívají v oblastech jako je vytápění, elektřina a doprava [8, 16].

Jak je znázorněno na obrázku 2, k přeměně biomasy na energii se používají různé procesy, včetně [11]:

• Tepelná konverze - přímé spalování

• Termochemická konverze

• Chemická konverze

• Biologická konverze

Tepelná konverze - přímé spalování

Přímé spalování je nejběžnější a nejvyspělejší způsob přeměny biomasy na užitečnou energii. Spalování je rychlá chemická reakce hořlavých složek v biomase s kyslíkem. Jako vedlejší produkt této chemické reakce vzniká teplo, oxid uhličitý, vodní pára a některé oxidy kovů [18].

Přímé spalování má rozsah kapacity od několika MW do 100 MW nebo více. Parní kotel, který vyrábí vysokoteplotní a vysokotlakou páru, a turbíny, které tuto páru využívají k výrobě elektřiny, jsou dvě hlavní součásti procesu přímého spalování. Pece a kotle se obvykle používají k výrobě páry pro použití v systémech dálkového vytápění/chlazení nebo k pohonu turbín pro výrobu elektřiny. Veškerou biomasu lze spalovat přímo k vytápění budov a vody, k vytápění průmyslových systémů a také k výrobě elektřiny v parních turbínách. Přestože byly vyvinuty nové spalovací systémy pro zvýšení účinnosti, získané teplo se typicky blíží teplu, které by bylo vyrobeno ze středně kvalitního uhlí v závislosti na typu biomasy. Spalovací systémy s fluidním ložem jsou také dostupné v průmyslu jako vysoce účinné spalovací systémy [11, 12, 19].

Spalování je nejběžněji používanou technologií pro využití biomasy k výrobě elektřiny a tepla. Jen v Evropě je přes 1000 aktivních elektráren na biomasu. Spalování biomasy je široce využíváno k výrobě energie ve Finsku a Švédsku, které mají velké zalesněné plochy. Mimo Evropu je většina závodů v Brazílii, Číně a Indii. Elektrárny v Číně nebo Indii jsou obvykle určeny k výrobě elektřiny. V Evropě vyrábějí elektrárny na biomasu elektřinu i procesní teplo pro systémy dálkového/centrálního vytápění [15] .

Termochemická konverze

Proces využití tepla k vytvoření různých typů pevných, kapalných nebo plynných paliv je známý jako termochemická přeměna. Tato přeměna produkuje hořlavý plyn jako výsledek vysokoteplotního rozkladu biomasy obsahující uhlík. Pyrolýza, torefikace, zplyňování a zkapalňování jsou příklady procesů termochemické konverze. Pomocí různých podmínek procesu a konfigurací reaktoru lze energii uloženou ve struktuře biomasy přeměnit na pevná paliva karbonizací (dřevěné uhlí), kapalná paliva pyrolýzou nebo zkapalněním (biooleje) nebo plynná paliva zplyňováním (syngas) [15].

Pyrolýza je nejstarší a nejzákladnější metoda výroby plynu z biomasy. Je definována jako sled chemických a fyzikálních dějů, ke kterým dochází při zahřátí dřeva na 900°C v prostředí bez kyslíku. V důsledku pyrolýzy vznikají plyny, dehet, organické sloučeniny, voda a dřevěné uhlí [20]. Pyrolýza je preferovanou metodou, protože všechny vstupy lze recyklovat na produkty, lze ji použít ke zpracování jakéhokoli typu organického odpadu nebo běžného odpadu, spotřebovává méně energie, protože se ohřívá plynem vyrobeným v systému. Existují tři způsoby jak provést pyrolýzu: pomalu, rychle a okamžitě. Pokud je zamýšlený produkt pevný, měl by odpad projít procesem pomalé pyrolýzy; pokud je kapalný, měl by se použít rychlý proces pyrolýzy [5].

Torefakce, stejně jako pyrolýza, je přeměna biomasy pomocí tepla v nepřítomnosti kyslíku, ale při nižších teplotách, než se typicky používá při pyrolýze. Teploty při torefakci se obvykle pohybují mezi 200 a 320°C [17]. Prášková biomasa je hydrofobní a má vysokou energetickou hustotu. Díky tomu může být skladován venku a přepravován na velké vzdálenosti, aniž by výrazně absorboval vodu a ztrácel výhřevnost. Peletizace vrstvené biomasy může dále snížit náklady na zpracování a dopravu [5].

Zplyňování je vysokoteplotní rozklad pevných látek, jako je biomasa obsahující uhlík, za vzniku hořlavého plynu. Během procesu zplyňování je biomasa spalována řízeným vzduchem přiváděným do palivového článku. Mezi vedlejší produkty patří hořlavé plyny, jako je vodík a metan, stejně jako oxid uhelnatý, oxid uhličitý a dusík . Přibližně 85 % energie v biomase může být během procesu zplyňování přeměněno na plyn. Jedná se o procesy tepelného rozkladu, které zahrnují zahřívání surovin biomasy na vysoké teploty v uzavřených tlakových nádobách známých jako zplyňovače. Vyznačují se především teplotou procesu a množstvím kyslíku dostupného během procesu konverze [21, 22]. Popel zbylý ze spalování odpadu se také přemění na biouhel, který se mění v závislosti na chemických vlastnostech odpadu. Plyn produkovaný po tomto bodě se používá k výrobě tepla a energie ve spalovacích motorech, mikroturbínách, tepelných motorech a plynových turbínách [14].

Chemická konverze

Chemická přeměna zahrnuje použití chemických činidel k přeměně biomasy na kapalná paliva. Chemická přeměna biomasy je proces přeměny biomasy na jiné formy využitelné energie prostřednictvím chemických interakcí [17]. Nejběžnějším typem přeměny na chemické bázi je transesterifikace. Transesterifikace je chemická reakce, která váže mastné kyseliny z olejů a tuků na alkohol. Tento proces snižuje viskozitu mastných kyselin a činí je hořlavými. Bionafta, glycerin a mýdla jsou běžné vedlejší produkty transesterifikace. Glycerin se v důsledku reakce odděluje od bionafty, protože má vyšší hustotu než bionafta a usazuje se na dně. Poté se destilací získá alkohol, který byl spojen s bionaftou. Alkohol a olej spolu reagují za vzniku glycerinu , bionafty a alkoholu. Bionafta může být vyrobena z téměř jakéhokoli bio-oleje (jako je sójový olej), živočišného tuku nebo loje nebo stromového oleje [17, 23] .

Biochemická konverze

Biochemická přeměna popisuje proces využití enzymů bakterií nebo jiných mikroorganismů k rozkladu biomasy. Termín "metody biochemické konverze" popisuje biologické procesy používané k transformaci biomasy. Tyto postupy se snaží oddělit různé mikroorganismy nebo enzymy z biomasy za účelem výroby produktů a meziproduktů. Výsledkem procesu je bioplyn, vodík, etanol, butanol, aceton, různé organické kyseliny a chemikálie. [5].

Mezi klíčové biochemické procesy přeměny patří anaerobní digesce a fermentace [19]. Použití mikroorganismů v nepřítomnosti kyslíku k rozkladu organické hmoty je známé jako anaerobní vyhnívání. Tento proces je také označován jako přeměna biomasy na metan a oxid uhličitý. Anaerobní digesce, biochemický translační systém, je metoda používaná k výrobě metanu a bioplynu bohatého na uhlík ze zbytků plodin, zbytků potravin a hnoje (lidského i zvířecího). Anaerobní digesce se široce používá při čištění odpadních vod a ke snížení emisí na skládkách. Anaerobní digesce je vícestupňový postup. Za prvé, bakterie se používají při hydrolýze k štěpení sacharidů na stravitelné formy pro jiné bakterie. Vzniklé cukry a aminokyseliny jsou přeměněny druhou skupinou bakterií na oxid uhličitý, vodík, amoniak a organické kyseliny. Vedlejší produkty jsou pak pomocí dalších bakterií přeměněny na metan a oxid uhličitý [5, 17]. Anaerobní digesce dokáže biologicky rozložit téměř veškerou biomasu s výjimkou dřevních materiálů a je vhodná pro vlhké suroviny, jako jsou živočišné odpady, čistírenské kaly, vlhké zemědělské odpady a organické frakce komunálního odpadu. Na skládkách se anaerobní digesce využívá také k výrobě energie ze skládkového plynu [5].

Využití kvasinek k přeměně sacharidů na alkohol, konkrétně etanol, také známý jako bioetanol, je známé jako fermentace. Teplo se v tomto procesu využívá k přeměně škrobu v organické hmotě na cukr. Výsledný cukr je fermentován za vzniku etanolu. Celkový proces má několik fází. Rostlinné materiály se před smícháním s vodou rozemelou. Teplo a enzymy se používají ke zpracování rozemletých materiálů na jemnější kaši. Pro přeměnu škrobů na glukózový cukr se přidávají další enzymy. Cukerná kaše se poté přečerpá do fermentační komory a přidají se kvasinky. Po 48-50 hodinách se fermentovaná kapalina destiluje, aby se oddělil alkohol od zbývajících pevných látek [5, 24].

Konverze biomasy fermentací je klíčová, protože umožňuje vyrábět různé produkty za přímých podmínek. Struktura a složení suroviny biomasy má vliv na to, kolik organické hmoty fermentuje. Výběr surovin pro tento proces by měl brát v úvahu konkurenci poptávky, která mezi nimi a potravinářskými produkty existuje. Uznává se však, že nejlepšími zdroji biomasy jsou lesní a zemědělské odpady [5].

Pokroky v technologiích biomasy

Díky pokroku v energetických technologiích se biomasa, která se historicky a po staletí primárně používala k vytápění domácností, nyní využívá v dopravě a k výrobě elektřiny. Tím, že je transformován do energetických forem, jako je vodík, etanol, metanol, metan a pyrolýzní olej, také pomáhá technologickému pokroku a národní ekonomice [14] .

Produkce různých biomas se stala důležitým tématem moderního využití biomasy. V tomto ohledu vynikají energetické lesy a energetické zemědělství. Kromě energetických plodin obsahujících energeticky bohaté složky, rostliny pěstované v různých klimatických oblastech zahrnují rákosovou trávu a trávu kenger. Mezi další možnosti suroviny pro biomasu patří vodní biomasa, jako jsou řasy a mechy, stejně jako nepotravinářské druhy olejných semen, jako je dávivec (Jatropha) [5, 25].

Popel, hnojivo a biouhel jsou nejcennějšími vedlejšími produkty zpracování biomasy. Odpadní popel produkovaný zařízeními na biomasu lze použít jako přísadu do cementu při výrobě silničních briket nebo jako hnojivo při rekultivacích. Dalším vedlejším produktem pyrolýzy je biouhel, který lze znovu začlenit do procesů výroby elektřiny, použít k ohřevu nebo použít jako hnojivo. Jedním z nejslibnějších přístupů k výrobě obnovitelné energie je produkce bioplynu z anaerobní digesce zdrojů, jako jsou živočišné odpady a čistírenské kaly. Tento proces produkuje vyhnilou organickou biomasu s vlastnostmi užitečnými pro hnojení půdy [14, 26].

Výhody a nevýhody energie z biomasy

Využívání biomasy, stejně jako jakákoli jiná forma výroby energie, má své výhody i nevýhody. Bioenergie má obrovský potenciál mezi alternativními zdroji energie a může poskytovat nepřetržitou energii. Další výhodou je, že bioenergie se snadno skladuje. Níže jsou uvedeny některé z výhod energie z biomasy [8, 27, 28]:

• Jako přirozená součást cyklu využití biomasy snižuje množství uhlíku uvolněného do atmosféry ve srovnání s jinými fosilními palivy.

• Biomasa může přeměnit odpad na obnovitelný zdroj energie, protože společnost produkuje odpad nepřetržitě.

• Z biomasy lze vyrábět četné energetické výstupy pro různé účely.

• Téměř všude je dostatek zdrojů biomasy.

• Z hlediska potenciálu zdrojů patří biomasa mezi nejvýznamnější zdroje obnovitelné energie.

• Na rozdíl od jiných zdrojů energie mají elektrárny na biomasu vysokou dostupnost a mohou běžet nepřetržitě, protože mohou běžet na základní zatížení.

• Když se použijí udržitelné metody, biomasa zlepšuje kvalitu půdy, vzduchu a vody. Například obnovou degradované půdy může použití surovin biomasy zlepšit půdu. Kromě četných ekologických výhod, které může biomasa nabídnout, také zpomaluje rychlost změny klimatu.

• Místní výroba a zpracování paliva z biomasy snižuje závislost na dovozu ve spotřebě energie a posiluje místní ekonomiku vytvářením pracovních míst.

• Využívání pevných odpadů pomáhá snižovat tvorbu odpadu. V důsledku toho se snižují požadavky na skládku a náklady na likvidaci.

Nejzávažnějším problémem, kterému odvětví biomasy čelí, je nedostatek dlouhodobých a konzistentních politik a také nejistota způsobená nepředvídatelností budoucích regulací a pobídek. Nevýhody biomasy jsou uvedeny níže [8, 27]:

• Některá biopaliva je třeba posílit fosilními palivy, aby se zvýšila účinnost, i když bioenergie není dostatečně účinná.

• I když je biomasa uhlíkově neutrální, při využití některých jejích odpadů vzniká metan, což je škodlivé pro životní prostředí.

• Odlesňování pro výrobu energie ničí lesní oblasti a ohrožuje biologickou rozmanitost.

• Výrobní ztráty by mohly být způsobeny tím, že management a zaměstnanci, kteří provozují bioenergetické závody, nemají potřebné odborné znalosti v oboru.

• Ne každý druh odpadu lze přímo využít jako biomasu. Aby bylo možné odpad efektivněji využívat, je třeba podporovat třídění odpadu.

Literatura

1. FAO, Chapter 2: Energy for Agriculture, in The Energy and Agriculture Nexus, Environment and Natural Resources Working Paper No. 4, Food and Agriculture Organization of the United Nations. 2000: Rome.

2. FAO, Chapter 4: The Energy Function of Agriculture, in The Energy and Agriculture Nexus, Environment and Natural Resources Working Paper No. 4, Food and Agriculture Organization of the United Nations. 2000: Rome.

3. FAO, Chapter 3: Rural Energy Supply, in The Energy and Agriculture Nexus, Environment and Natural Resources Working Paper No. 4, Food and Agriculture Organization of the United Nations. 2000: Rome.

4. Lacirignola C. and Graziano da Silva J., Energy and Agri-Food Systems: Production and Consumption, in Mediterra : Zero waste in the Mediterranean. Natural resources, food and knowledge. FAO (Rome, Italie), CIHEAM (Paris, France). Presses de Sciences Po. 409 p. 2016.

5. Çolakoğlu, M., S. Aslan, and E. Kumdereli, Biyokütle ve Biyoenerji Sektörlerine Genel Bakış, P. Türkiye, Editor. 2022: Ankara.

6. Di Fraia, S., et al., Energy potential of residual biomass from agro-industry in a Mediterranean region of southern Italy (Campania). Journal of Cleaner Production, 2020. 277: p. 124085.

7. Hanif, M.A., et al., Chapter 9 - Renewable energy from biomass, in Renewable and Alternative Energy Resources, M.A. Hanif, et al., Editors. 2022, Academic Press. p. 555-603.

8. PWC. Biyokütle ve Biyoenerji Sektörlerine Genel Bakış. 2021; Available from: https://www.pwc.com.tr/tr/sektorler/enerji/biyokutle-ve-biyoenerji-sektorlerine-genel-bakis-web.pdf.

9. EESI. Bioenergy (Biofuels and Biomass). 2022 12.05.2023]; Available from: https://www.eesi.org/topics/bioenergy-biofuels-biomass/description.

10. IEA, Bioenergy, IEA, Paris https://www.iea.org/reports/bioenergy, License: CC BY 4.0. 2022.

11. EIA. Biomass - Basics, The U.S. Energy Information Administration (EIA). 2022 11.02.2023]; Available from: https://www.eia.gov/energyexplained/biomass/#:~:text=Biomass%20sources%20for%20energy%20include,from%20pulp%20and%20paper%20mills.

12. Çağlayan, E., Ö. Ataç, and V. Çoban, Biyoenerji Her Yerde. Bilim ve Teknoloji, 2009. Mayıs

13. Sözen, E., et al., Biyokütle kullanımının enerji, çevre, sağlık ve ekonomi açısından değerlendirilmesi. Bartın Orman Fakültesi Dergisi, 2017. 19(1): p. 148-160.

14. Deloitte, Biyokütlenin altın çağı. 2014.

15. ALMA, H., TÜBA Biyokütle Enerjisi Raporu, in TÜBA Enerji Çalışma Grubu. 2022.

16. Adams, P., et al., Biomass conversion technologies, in Greenhouse gas balances of bioenergy systems. 2018, Elsevier. p. 107-139.

17. Williams, C. Biomass Conversation. 2010 13.03.2023]; Available from: https://web.archive.org/web/20190120125347/http://www.wgbn.wisc.edu/conversion/.

18. Glushkov, D.O., et al., Composition of gas produced from the direct combustion and pyrolysis of biomass. Process Safety and Environmental Protection, 2021. 156: p. 43-56.

19. Tursi, A. and F. Olivito, 1 - Biomass conversion: general information, chemistry, and processes, in Advances in Bioenergy and Microfluidic Applications, M.R. Rahimpour, et al., Editors. 2021, Elsevier. p. 3-39.

20. Hornung, A., Biomass Pyrolysis, in Encyclopedia of Sustainability Science and Technology, R.A. Meyers, Editor. 2012, Springer New York: New York, NY. p. 1517-1531.

21. Wieser, A., Biomass Combustionbion for Electricity Generation, in Encyclopedia of Sustainability Science and Technology, R.A. Meyers, Editor. 2012, Springer New York: New York, NY. p. 1231-1268.

22. Abdurrahman, G., Biomass Conversion Technologies for Bioenergy Generation: An Introduction, in Biotechnological Applications of Biomass, B. Thalita Peixoto, B. Thiago Olitta, and B. Luiz Carlos, Editors. 2020, IntechOpen: Rijeka. p. Ch. 1.

23. Sinem, I. and S.J.A.B.v.T.D. Yavuz, Biyokütleden Elde Edilen Biyoyakıtlara Genel Bir Bakış. 2022(34): p. 193-201.

24. Brethauer, S. and M.H. Studer, Biochemical Conversion Processes of Lignocellulosic Biomass to Fuels and Chemicals - A Review. Chimia (Aarau), 2015. 69(10): p. 572-81.

25. Karaosmanoğlu, F. Biyokütle teknolojilerinde yenilikler ve trendler. 2021 03.06.2023]; Available from: https://biyoenerjidergisi.com/biyokutle-teknolojilerinde-yenilikler-ve-trendler/.

26. Alessandra, T., et al., Biomass Digestion to Produce Organic Fertilizers: A Case-Study on Digested Livestock Manure, in Biomass Now, M. Miodrag Darko, Editor. 2013, IntechOpen: Rijeka. p. Ch. 8.

27. Rahman, S.R., et al., Overview of biomass energy. International Journal of Engineering Research Technology, 2013. 2(11).

28. Rosillo-Calle, F., Overview of biomass energy, in The biomass assessment handbook. 2012, Routledge. p. 23-48.