CLIAVEOdborné zemědělské vzdělávání zaměřené na klima

Modul 1 · Kapitola 6

Pěstování alternativních rostlin pro účely zisku biomasy

Jaroslav Bernas, Petr Konvalina, Jaroslav Neumann · 18 min

ENTRCSROSRSL

Význam alternativních energetických a pícních rostlin

Biomasa z alternativních zdrojů energie a pícnin je univerzálním zdrojem energie, pomocí kterého je možné vyrábět jak teplo a elektřinu, tak paliva v plynném, pevném i kapalném skupenství [23] nebo produkovat cennou krmnou biomasu pro zvířata na farmě [31]. Biomasa, mezi kterou alternativní plodiny pro energii patří, je považována za obnovitelný zdroj energie (OZE) a dlouhodobě má obrovský potenciál pro zmírnění dopadů globálního oteplování [34].

Zvláštní význam má multifunkčnost biomasy, která zahrnuje produkci potravin, zdroj energie a krmiv, zachování biologické rozmanitosti a sociální služby ve společnosti atp. Přináší také nové příležitosti pro řízení a výzkum strategií v lesnictví, zemědělství, agrolesnictví a pastvinářském sektoru ke zmírnění globálního oteplování [11]; [28] a celkově pozitivně přispívá k návaznosti na klimaticky odolné systémy pěstování plodin.

Význam alternativních plodin pro produkci biomasy lze shrnout do tří hlavních pilířů: sociálního, environmentálního a ekonomického. V případě sociálních aspektů by energetické plodiny mohly být přínosem pro výrobu domácí obnovitelné energie, což zase zvyšuje energetickou bezpečnost a zlepšuje obchodní bilanci. To povede taktéž k vytvoření příležitostí zaměstnanosti ve venkovských oblastech. Produkce energetických plodin by mohla vést k vytvoření farmářských sdružení/družstev. Pěstování energetických plodin by mohlo přispět ke vzdělávání, školení a rozvoji asistenčních služeb poskytovaných zemědělcům. Z hlediska ekonomických přínosů může produkce energetických plodin vést k rozvoji nových a ziskových trhů (biopaliva, chemikálie, materiály, potraviny, krmiva atd.), které by zemědělcům mohly poskytnout nové zdroje příjmů a příležitosti zaměstnání. Začlenění energetických plodin může podpořit rozvoj regionálních ekonomických struktur a může vytvářet vysoce hodnotné vedlejší produkty. Z hlediska systémů pěstování plodin odolných vůči klimatu jsou zásadní environmentální přínosy, protože produkce specializovaných plodin na lignocelulózovou biomasu (v tomto případě energetických plodin) má potenciál poskytnout řadu výhod pro zlepšení kvality vody, fytoremediaci a čištění odpadních vod a odpadních kalů, snižování emisí skleníkových plynů (GHG) a zvýšení biologické rozmanitosti. Dokonce i problémy s degradací půdy by se mohly snížit vlivem pěstování energetických rostlin s krátkou rotací. Díky implementaci energetických plodin do pěstebního systému lze snížit tlak na přírodní zdroje. Energetické plodiny mohou významně podpořit využívání tzv. marginálních oblastí a mohou podporovat celkovou agrobiodiverzitu [41].

Alternativní energetické a pícní rostliny a jejich potenciál ve vztahu k problematice sucha

Jednou z hlavních hrozeb pro zemědělství je sucho. Sucho může výrazně ovlivnit složení a fungování všech pěstebních systémů a je třeba na něj odpovídajícím způsobem reagovat. Některá řešení mohou přinést alternativní energetické rostliny nebo pícniny a tím opět obecně přispět k podpoře klimaticky odolných pěstebních systémů. Sucho je často považováno za hlavní hrozbu pro ekosystémy v rámci globální změny klimatu. Vodní stres omezuje výnosy biomasy více než všechny ostatní biotické a abiotické faktory dohromady. Četnost a rozsah regionálního období sucha se neustále zvyšuje. Nedávno předpovězené scénáře častějších období sucha a veder pro Evropu a oblast Středozemního moře se naplnily [40], stejně jako většina scénářů změny klimatu, které předpovídaly stále extrémnější výkyvy srážek, tj. delší období sucha střídané s velkými úhrny srážek [13 ], nebo scénáře předpovídající zvýšenou spotřebu vody pro zemědělství. Jednou z nejčastějších reakcí kořenů plodin na sucho je prodloužení délky kořenů. Tato reakce je typická pro jednoleté rostliny, zejména pro zemědělské plodiny [5]. Šance rostliny na přežití extrémního stresu ze sucha jsou tím větší, čím déle může oddálit nebezpečné snížení vodního potenciálu protoplazmy (schopnost oddálit vysychání) a čím více může protoplazma bez poškození vyschnout (schopnost tolerovat vysušení). Je také důležité, že tolerance k různé vlhkosti půdy (sucho) závisí také na fázi vývoje rostliny [13]. Nižší náročnost na vodu je třeba spíše chápat jako schopnost daného druhu přežít i v podmínkách s omezeným přísunem vláhy bez ohledu na výši produkce. U suchomilných rostlin zjistíme, že mají otevřené průduchy i při nedostatku vody. Některé rostliny svinují a skládají listy (jako některé energetické trávy) [22]. Řada alternativních energetických plodin je zahrnuta do pěstebních systémů právě kvůli odolnosti vůči suchu nebo nízké potřebě vody [24]; [18]. Je třeba rozlišovat mezi půdním suchem, které se vyznačuje nedostatkem fyziologicky dostupné vody v půdě, a atmosférickým suchem. Atmosférické sucho je obzvláště nebezpečné, protože nastupuje během krátké doby a plodiny se na něho obvykle nestačí přizpůsobit. Odolnost rostlin vůči nedostatku vody není po celé vegetační období stejná. Nejvíce klesá v tzv. kritických obdobích.

Suchovzdornost

Rostliny (hlavně zemědělské plodiny) lze také šlechtit na odolnost vůči suchu (tzv. suchovzdornost). Odolnost vůči suchu je vlastnost, která umožňuje rostlinám přečkat období sucha (deficit vody v půdě) nebo období vysokých teplot a s tím spojeného vzdušného sucha bez výrazného zhoršení vývoje a snížení produkce. Pro systémy rostlinné výroby odolné vůči změnám klimatu lze také vybrat druhy, které jsou ze své podstaty odolné vůči suchu nebo mají obecně nízké požadavky na dostupnost vody. To se týká právě výběru alternativních energetických plodin vhodných pro energetické nebo i krmné účely [24]; [18]. Odolnost vůči suchu a odolnost vůči vysokým teplotám a jejich kombinace jsou výhodné pro aridní oblasti, ale nemají takové uplatnění v oblastech s velmi proměnlivým počasím, pouze jako součást široké adaptability [5]. Odolnost vůči suchu je komplexní vlastností, protože závisí na řadě okolností a faktorů: množství a síle kořenového systému, poměru nadzemní a podzemní hmoty, morfologických a anatomických zvláštnostech stonků a listů, které mohou ovlivnit hospodaření s vodou u plodin, regenerační schopnost a rychlost vývoje atd. Genetika suchovzdornosti je velmi složitá vzhledem k mnoha faktorům, které ji podmiňují nebo ovlivňují [15]. Odolnost vůči suchu je komplexní vlastnost, a proto je obtížné ji na rozdíl od řady jiných vlastností testovat pouze v polních podmínkách, kde působí řada různých stresorů a reprodukovatelnost výsledků v jednotlivých letech je obtížná. Tolerance a odolnost vůči suchu obecně, druhy a odrůdy jednotlivých plodin jsou založeny na různých fyziologických zákonech [5]. Testování odolnosti proti suchu je metodicky poměrně obtížné. Spíše se volí laboratorní metody srovnáváním tvorby hmoty (sušiny) v podmínkách sucha a v podmínkách závlahy, v klimatických komorách nebo se používají i metody nepřímé. V polních podmínkách se porovnává produkce dosažená šlechtěním nebo odrůdovými zkouškami v suchých oblastech a v oblastech s tzv. normálním průběhem roku.

Seznam vybraných energetických rostlin

Již existují vybrané plodiny pro výrobu bioenergie pro různé evropské klimatické oblasti vhodné pro energetické účely, které efektivně splňují požadavky bioenergetického průmyslu. Ne všechny plodiny mají potřebné vlastnosti, a proto musí být pro každou tzv. agroekologickou zónu identifikovány vhodné rostliny a postupy s neustálým zlepšováním, aby se snížily náklady na předúpravu, kultivaci a přeměnu biomasy v energii. Mezi potenciální plodiny pro výrobu energie v různých evropských agroekologických zónách patří: kukuřice, hořčice, konopí, len, skočec, jetel nebo vojtěška, cukrová řepa, řepka olejná, slunečnice, brambory, pšenice a ostatní obiloviny, čirok, rákos, chrastice rákosovitá, miscanthus, proso, eukalypty a z dřevin topoly či vrby. Tyto plodiny se pochopitelně liší, pokud jde o výnos, agroenvironmentální hodnocení a geografickou vhodnost [28].

Jednoleté versus víceleté energetické plodiny

Volba nejvhodnějších alternativních energetických plodin je klíčová zejména z hlediska strategické a efektivní náhrady tradičních plodin a z hlediska snižování emisí skleníkových plynů [39]. Vybrané alternativní plodiny by měly mít vysoký výnosový a energetický potenciál spolu s pouze minimálními dopady na životní prostředí [6]. Lze také přidat rozhodnutí na základě zavádění jednoletých nebo víceletých plodin. Celková energetická účinnost (tj. poměr vložené energie k energetickému zisku) je u víceletých plodin vyšší než u jednoletých (v závislosti na výnosech a intenzitě pěstování) [21]; [3]. Pozitivní vlivy na životní prostředí plynou především z plantáží víceletých plodin v důsledku pokrytí půdy a vyšší sekvestrace CO2 [9]; [10] a podpory biologické rozmanitosti [8]. Víceleté kultury mají obecně lepší dopad na životní prostředí než tradiční jednoleté plodiny a jsou spojeny s vyššími výnosy biomasy, lepší stabilitou výnosů čisté energie a nižšími dopady na životní prostředí [12]. Oblast, která bude následně vymezena pro pěstování alternativních energetických plodin, by měla vycházet především z výnosového potenciálu, intenzity produkce a typu použité technologie [6]; [3]. Také produkce jednoletých plodin se může stát šetrnější k životnímu prostředí, například když se zpracování půdy provádí v minimalizovaném režimu a půda může fungovat jako úložiště uhlíku [36]. Výhodou jednoletých energetických plodin je však známá a rutinní technologie výroby, flexibilita změny druhu plodiny a plošné výměry a možnost uplatnění části produkce za tržní ceny potravin, krmiv nebo energií.

Alternativní rostliny pěstované pro energii a píci ve vztahu ke zmírnění skleníkového efektu

Zemědělská činnost významně přispívá ke škodám na životním prostředí, zejména v důsledku využívání půdy, používání hnojiv a spotřeby energie. Hlavní potenciál pro zlepšení často zahrnuje zvýšený výnos biomasy a potenciální energetický zisk, výběr šetrných zemědělských postupů a výhradní pěstování víceletých plodin [20]. Na druhou stranu jednou z nevýhod plodin určených pro výrobu energie je, že na orné půdě konkurují potravinářským plodinám [33]. V případě pícnin tomu tak není, protože slouží jako primární zdroj biomasy pro zvířata. Pěstování energetických plodin se proto doporučuje zejména v okrajových oblastech [27] nebo na málo produkčních či jinak degradovaných půdách [38]. Obecně existují hlavní kritéria pro hodnocení udržitelnosti energie: intenzita využívání a změna využívání půdy, vodní stopa energetických plodin, dopad energetických plodin na biologickou rozmanitost [8], odolnost vůči klimatickým změnám, sekvestrace C, zmírňování skleníkových plynů a udržování úrodnosti půdy [28].

Pro uplatnění principů udržitelnosti je nutné identifikovat nákladově efektivní způsoby, jak se alespoň částečně vyhnout skleníkovým plynům i v zemědělství. Pokud máme uvažovat o zmírnění produkce skleníkových plynů v rámci vybraných pěstitelských procesů, je třeba se zaměřit především na jejich nejsilnější zdroje. Jedná se o výrobu a použití dusíkatých hnojiv a polní emise související s jejich výrobou a aplikací. Řešením může být snížení dávky hnojiv nebo celková změna zemědělského systému [36]; [14]. Ostatně snižování dávky hnojiv používaných v zemědělském sektoru je dlouhodobě považováno za klíčovou aktivitu při snižování emisí N2O a NO. Množství skleníkových plynů ze zemědělství je do značné míry ovlivněno také systémem řízení. Konvenční zemědělské systémy jsou založeny na vyšších vstupech hnojiv (organických i minerálních), což jsou klíčové faktory pro snižování emisí N2O a NO z půdy. N2O lze považovat za hlavní skleníkový plyn a systémy ekologického řízení obvykle produkují méně (také CO2) kvůli obecně nižším vstupům [7]. Za většinu emisních toků lze považovat ten, který souvisí s výrobou a používáním minerálních hnojiv a důsledky jejich aplikace. V sektoru zemědělství a zejména v sektoru rostlinné výroby představují dusíkatá hnojiva poměrně složitý problém. Například Boehmel a kol. [6] uvádí, že hnojivo N má obvykle 41-64% podíl na spotřebě energie u jednoletých plodin a 17-45% podíl u trvalých kultur. Při vyšších dávkách N již obecně nedochází k výraznému nárůstu biomasy [25]. Účinnost použitého hnojiva se s rostoucími dávkami hnojení snižuje, protože rostlina velkou část hnojiva neodebere a místo toho se dostává do vody nebo vzduchu [32] v podobě tzv. polních emisí. Jednou z obecných výhod víceletých trav je menší potřeba živin a vstupů ve formě chemických ochranných přípravků než jednoleté plodiny [29].

Dalším způsobem, jak snížit skleníkové plyny, je nahradit tradiční plodiny jinou plodinou, která je rovněž vhodná pro zvolený účel, tedy krmné nebo energetické účely. Respektive možností zmírňování skleníkových plynů lze dosáhnout pěstováním méně intenzivních víceletých plodin [2]; [26]. Mohou to být např. vytrvalé trávy, které jsou také vhodné svými vlastnostmi [3], vysoce produktivní druhy jednoletých a víceletých plodin nebo jejich směsi, které již byly vybrány a zejména realizovány [37]. Například kukuřici jimi však zatím nelze z hlediska produkce biomasy plně nahradit [16]; [3]. Ale z hlediska snižování emisí skleníkových plynů při pěstování kukuřice, střídání plodin a začleňování meziplodin, systémy bezorebného zpracování půdy [36]; [1] nebo efektivní management hnojení dusíkem [30] může být vhodné řešení. Přesto se vzhledem k povaze víceletých plodin a obecně nižším nárokům na hnojení očekává, že alternativní plodiny pro produkci biomasy budou mít během svého životního cyklu nižší dopady na životní prostředí než tradiční jednoleté plodiny dosud pěstované [17].

Potenciál ke zlepšení výnosů

Možnost zlepšení výnosového potenciálu spočívá ve výběru vhodných druhů plodin a genotypů pro dané lokality tak, aby vyhovovaly konkrétním půdním typům a klimatu. Pokud mají být energetické plodiny nebo pícniny pěstovány udržitelným způsobem, měly by být pěstitelské postupy energetických plodin spíše optimalizovány než maximalizovány, protože obecně jsou zapotřebí systémy s nízkými vstupy vyžadující snížené vstupy živin a agrochemikálií. Tradiční šlechtění rostlin, selekce a hybridizační techniky jsou většinou pomalé. Například velká část miscanthusu, který se v současnosti pěstuje v Evropě, pochází ze sterilních triploidů, které se množí prostřednictvím drahých řízků (odkopků), které mohou být náchylné k pozdním mrazům. Proto může být budoucí výzkum zaměřen na zvýšení produktivity snížením citlivosti na nízké teploty.

Vzhledem k dosavadním omezeným šlechtitelským zkušenostem u energetických rostlin je pravděpodobné, že v příštích několika desetiletích lze očekávat velké pokroky ve výnosech těchto energetických plodin, například prostřednictvím geneticky nemodifikovaných plodin. Za cíle budoucího šlechtění je identifikována jak kvantita (úroveň výnosu biomasy), tak kvalita (například struktura rostlin či chemická povaha suroviny), přičemž hlavním úkolem bude podpora odolnosti rostlin vůči klimatickým vlivům, respektive podpora klimaticky odolných systémů pěstování plodin. Ačkoli geneticky nemodifikované energetické plodiny mohou být pro veřejnost přijatelnější než geneticky modifikované potravinářské nebo krmné plodiny, stále existují obavy z potenciálních dopadů takových rostlin na životní prostředí, včetně toku genů z nepůvodních rostlin k původním příbuzným rostlinným druhům. V důsledku toho mohou zůstat atraktivní biotechnologie, které cílí na výběr suchomilných nebo mrazuvzdorných druhů rostlin bez genetické modifikace [35].

Perspektiva

Obecně platí, že agronomický výzkum, vývoj a management alternativních energetických plodin značně zaostává za zavedenými jednoletými potravinářskými plodinami. Důvodem je především to, že v minulosti nebyla role zemědělství při výrobě energie považována za strategickou záležitost. Tato situace se nedávno změnila kvůli zvýšeným obavám o životní prostředí a zvýšeným nákladům na fosilní paliva. Očekává se, že produkce energetických plodin prospěje rozvoji nových trhů, podpoří regionální ekonomické struktury, poskytne alternativní zdroje zaměstnanosti ve venkovských oblastech, podpoří využívání okrajových pozemků, přinese snížení úrovně CO2 a sníží závislost na centralizovaných zdrojích. Z dlouhodobého hlediska by tedy úspěšná implementace systémů energetických plodin měla usilovat o zajištění tvorby příjmů, udržitelnosti životního prostředí, energetické bezpečnosti, flexibility a replikovatelnosti [41].

References

  1. Antille, D. L., Chamen, W. C., Tullberg, J. N., & Lal, R. (2015). The potential of controlled traffic farming to mitigate greenhouse gas emissions and enhance carbon sequestration in arable land: a critical review. Transactions of the ASABE, 58(3), 707-731.

  2. Bellarby, J., Foereid, B., Hastings, A., Smith, P. (2009). Cool farming: Climate Impacts of Agriculture and Mitigation Potential (Eds J. Bellarby, B. Foereid, A. Hastings, P. Smith). Scotland, Aberdeen, 44 p.

  3. Bernas, J., Bernasová, T., Gerstberger, P., Moudrý, J., Konvalina, P., Moudrý, Jr., J. (2021). Cup plant, an alternative to conventional silage from a LCA perspective. The International Journal of Life Cycle Assessment, 26(2), 311-326.

  4. Bernas, J., Moudrý Jr, J., Kopecký, M., Konvalina, P., Štěrba, Z. (2019). Szarvasi-1 and Its Potential to Become a Substitute for Maize Which Is Grown for the Purposes of Biogas Plants in the Czech Republic. Agronomy, 9(2), 98.

  5. Bláha, L. Hodnocení vybraných vlastností semen trav a jejich význam pro hodnocení suchovzdornosti. In Osivo a sadba. PAZDERŮ, K. Vydání 1. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze - Katedra rostlinné výroby, 2009. s. 143-149

  6. Boehmel, C., Lewandowski, I., & Claupein, W. (2008). Comparing annual and perennial energy cropping systems with different management intensities. Agricultural systems, 96(1-3), 224-236.

  7. Bos, J. F., de Haan, J., Sukkel, W., & Schils, R. L. (2014). Energy use and greenhouse gas emissions in organic and conventional farming systems in the Netherlands. NJAS-Wageningen Journal of Life Sciences, 68, 61-70.

  8. Chmelíková, L., & Wolfrum, S. (2019). Mitigating the biodiversity footprint of energy crops–A case study on arthropod diversity. Biomass and Bioenergy, 125, 180-187.

  9. Clifton‐Brown, J. C., Stampfl, P. F., & Jones, M. B. (2004). Miscanthus biomass production for energy in Europe and its potential contribution to decreasing fossil fuel carbon emissions. Global change biology, 10(4), 509-518.

  10. Deckmyn, G., Muys, B., Garcia Quijano, J., & Ceulemans, R. (2004). Carbon sequestration following afforestation of agricultural soils: comparing oak/beech forest to short‐rotation poplar coppice combining a process and a carbon accounting model. Global Change Biology, 10(9), 1482-1491.

  11. Dhillon, R. S., & von Wuehlisch, G. (2013). Mitigation of global warming through renewable biomass. Biomass and bioenergy, 48, 75-89.

  12. Ericsson, K., Rosenqvist, H., & Nilsson, L. J. (2009). Energy crop production costs in the EU. Biomass and bioenergy, 33(11), 1577-1586.

  13. Fay, P. A.; Schultz, M. J. Germination, survival, and growth of grass and forb seedlings: Effects of soil moisture variability. Acta Oecologica. 2009, 35, p. 679-684

  14. Gattinger, A., Muller, A., Haeni, M., Skinner, C., Fliessbach, A., Buchmann, N., Mäder, P., Stolze, M., Smith, P., El-Hage Scialabba, N., Niggli, U. (2012). Enhanced top soil carbon stocks under organic farming. Proceedings of the National Academy of Sciences, 109(44), 18226-18231.

  15. Graman, J.; Čurn, V. Šlechtění rostlin (obecná část). České Budějovice: ZF JU 1998, 133 s.

  16. Grieder, C., Dhillon, B. S., Schipprack, W., & Melchinger, A. E. (2012). Breeding maize as biogas substrate in Central Europe: I. Quantitative-genetic parameters for testcross performance. Theoretical and Applied Genetics, 124(6), 971- 980.

  17. Hijazi, O., Munro, S., Zerhusen, B., & Effenberger, M. (2016). Review of life cycle assessment for biogas production in Europe. Renewable and Sustainable Energy Reviews, 54, 1291-1300.

  18. Islam, M. A., & Obour, A. K. (2021). Drought physiology of forage crops. In Handbook of plant and crop physiology (pp. 567-578). CRC Press.

  19. Jasinskas, A., Zaltauskas, A., & Kryzeviciene, A. (2008). The investigation of growing and using of tall perennial grasses as energy crops. Biomass and Bioenergy, 32(11), 981-987.

  20. Jury, C., Benetto, E., Koster, D., Schmitt, B., & Welfring, J. (2010). Life Cycle Assessment of biogas production by monofermentation of energy crops and injection into the natural gas grid. Biomass and Bioenergy, 34(1), 54-66.

  21. Kára, J. (2006). Moderní zemědělské bioplynové stanice. Agromagazín. 7 (11), 62–65.

  22. Kincl, M.; Krpeš, V. Základy fyziologie rostlin. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. 220 s

  23. Knápek, J., Haas, R., Jílková, J. (2010). Energy for sustainable development II: CZ-AT EEG 2010 : research papers of Czech-Austrian Energy Expert Group. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. ISBN 9788087197363.

  24. Koçar, G., & Civaş, N. (2013). An overview of biofuels from energy crops: Current status and future prospects. Renewable and sustainable energy reviews, 28, 900-916.

  25. Koppensteiner, L. J., Kaul, H. P., Piepho, H. P., Barta, N., Euteneuer, P., Bernas, J., ... & Neugschwandtner, R. W. (2022). Yield and yield components of facultative wheat are affected by sowing time, nitrogen fertilization, and environment. European Journal of Agronomy, 140, 126591.

  26. Lehtomäki, A., Viinikainen, T. A., & Rintala, J. A. (2008). Screening boreal energy crops and crop residues for methane biofuel production. Biomass and bioenergy, 32(6), 541-550.

  27. Lewandowski, I., Weger, J., Van Hooijdonk, A., Havlickova, K., Van Dam, J., & Faaij, A. (2006). The potential biomass for energy production in the Czech Republic. Biomass and Bioenergy, 30(5), 405-421.

  28. Lopez-Bellido, L., Wery, J., & Lopez-Bellido, R. J. (2014). Energy crops: prospects in the context of sustainable agriculture. European journal of agronomy, 60, 1-12.

  29. Massé, D., Gilbert, Y., Savoie, P., Bélanger, G., Parent, G., & Babineau, D. (2010). Methane yield from switchgrass harvested at different stages of development in Eastern Canada. Bioresource technology, 101(24), 9536-9541.

  30. Millar, N., Robertson, G. P., Grace, P. R., Gehl, R. J., & Hoben, J. P. (2010). Nitrogen fertilizer management for nitrous oxide (N2O) mitigation in intensive corn (Maize) production: an emissions reduction protocol for US Midwest agriculture. Mitigation and adaptation strategies for global change, 15(2), 185-204.

  31. Moore, J. E. (1980). Forage crops. Crop quality, storage, and utilization, 61-91.

  32. Niggli, U., Fließbach, A., Hepperly, P., & Scialabba, N. (2009). Low greenhouse gas agriculture: mitigation and adaptation potential of sustainable farming systems. Ökologie & Landbau, 141, 32-33.

  33. Ochodek, T., Koloničný, J., & Janásek, P. (2006). Potenciál biomasy, druhy, bilance a vlastnosti paliv z biomasy. ISBN, 80, 248-1207.

  34. Scheer, H. (2005). Energy Autonomy: The Economic, Social and Technological Case for Renewable Energy (1st ed.). Routledge. https://doi.org/10.4324/9781849771122S.

  35. Sims, R. E., Hastings, A., Schlamadinger, B., Taylor, G., & Smith, P. (2006). Energy crops: current status and future prospects. Global change biology, 12(11), 2054-2076.

  36. Smith, P., Martino, D., Cai, Z., Gwary, D., Janzen, H., Kumar, P., Scholes, B. (2008). Greenhouse gas mitigation in agriculture. Philosophical Transactions of the Royal Society of London B: Biological Sciences, 363(1492), 789-813.

  37. Středa, T. a Z. Strašil. Pěstování rostlin pro nepotravinářské účely speciální část. Brno: Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta, 2014. ISBN 978-80-7509-005-8.

  38. Vassilev, S. V., Baxter, D., Andersen, L. K., Vassileva, C. G., & Morgan, T. J. (2012). An overview of the organic and inorganic phase composition of biomass. Fuel, 94, 1-33.

  39. Vaughan, N. E., Gough, C., Mander, S., Littleton, E. W., Welfle, A., Gernaat, D. E., & Van Vuuren, D. P. (2018). Evaluating the use of biomass energy with carbon capture and storage in low emission scenarios. Environmental Research Letters, 13(4), 044014.

  40. Walter, J., et al. Do plants remember drought? Hints towards a drought-memory in grasses. Environmental and Experimental Botany. 2011, 71, p. 34-40.

  41. Zegada‐Lizarazu, W., Elbersen, H. W., Cosentino, S. L., Zatta, A., Alexopoulou, E., & Monti, A. (2010). Agronomic aspects of future energy crops in Europe. Biofuels, Bioproducts and Biorefining, 4(6), 674-691.