Ekosystémové služby a systémy pěstování rostlin odolné vůči změnám klimatu

Ekosystémové služby a systémy plodin odolných vůči klimatu spolu úzce souvisejí. Ekosystémové služby hrají zásadní roli při zajišťování odolnosti systémů plodin vůči změně klimatu. Ekosystémové služby jsou přínosy, které lidé získávají z ekosystémů, včetně poskytování služeb, jako je jídlo a voda, regulačních služeb, jako je regulace klimatu a kontrola nemocí, a kulturních služeb, jako je rekreace a estetické hodnoty [10]. Klimaticky odolné pěstební systémy jsou ty, které jsou navrženy tak, aby byly odolnější vůči dopadům změny klimatu, jako je sucho, záplavy a extrémní jevy počasí. Tyto systémy zahrnují postupy, které kromě jiných výhod zvyšují zdraví půdy, snižují erozi půdy, šetří vodu a zlepšují koloběh živin. Ekosystémové služby poskytují základ pro systémy pěstování plodin odolných vůči klimatu tím, že poskytují nezbytné zdroje a funkce, které podporují celkovou produkci plodin. Například zdravá půda poskytuje základ pro růst plodin a čistá voda je nezbytná pro zavlažování. Biodiverzita hraje klíčovou roli mimo jiné také při opylování a kontrole škůdců. Proto je podpora a udržování ekosystémových služeb zásadní pro rozvoj systémů pěstování plodin odolných vůči klimatu. Toho lze dosáhnout pomocí postupů, jako je konzervační zemědělství, agrolesnictví či integrovaná ochrana proti škůdcům, které jsou navrženy tak, aby zlepšily ekosystémové služby a zároveň zvýšily produktivitu plodin a snížily dopady zemědělství na životní prostředí.

Rozdělení Ekosystémových Služeb

Ekosystémy po celém světě poskytují klíčové služby, které v zásadě umožňují fungování lidské společnosti. Pro tyto služby se vžil termín ekosystémové služby. Ty můžeme rozdělit do několika kategorií. Běžně se se rozdělují do čtyř základních: (1) produkční, (2) regulační, (3) kulturní a sociální. Tyto služby jsou přímo využívány člověkem. Ale pro jejich existenci jsou nezbytné nejrůznější přírodní procesy, které jsou řazeny do tzv. ekosystémových (4) služeb podpůrných [3].

Zásobovací (produkční) služby ekosystémů zahrnují všechny statky a služby produkované ekosystémy, které mohou sloužit k materiálové spotřebě globální společnosti. Patří sem produkce rostlin, které poskytují potraviny, vlákna, paliva a další statky, produkce pitné vody atp. Regulační služby regulují klíčové přírodní procesy jako je koloběh vody, nebo zajišťují regulaci skleníkových plynů a související změnu klimatu. Regulační služby tedy do značné míry vytváří rámec environmentálních podmínek, v nichž se naše společnost pohybuje a jejichž význam si zpravidla uvědomíme až v okamžiku, kdy dojde k nějaké odchylce v jejich hladkém fungování. Takovou odchylkou může být povodeň, sucho, prašná bouře či právě změna klimatu. Z toho také plyne, že tyto služby nebývají předmětem trhu, ale stávají se předmětem regulací vyplývajících ze zákonů a dalších nařízení. Kulturní a sociální služby jsou pak souhrnem toho, co příroda znamená pro naši psychiku, kulturu, uměleckou a spirituální inspiraci atp. Ačkoli tyto služby mají velký podíl na ekonomice řady odvětví lidské činnosti, jako turistický a zábavní průmysl, literatura a umění, nejsou zpravidla samy o sobě předmětem trhu. Nicméně například turisticky atraktivní místa, nebo místa s obecně bohatou biodiverzitou, mohou být předmětem trhu a generovat zisk. Podpůrné ekosystémové služby, například primární produkce, opylování, koloběh prvků aj., nejsou až na výjimky některých služeb přímým předmětem trhu. To velice komplikuje jejich oceňování. Užívání přírody a přírodních zdrojů vede často ke snížení schopnosti ekosystémů poskytovat ekosystémové služby. S růstem lidské populace a se zvyšujícími se možnostmi narůstá i objem produkce či frekvence přepravy. V obecné rovině roste vliv člověka na fungování ekosystémů a geochemické procesy. Nejvíce jsou dotčeny biomy mediteránní a temperátní, tedy v oblastech, které byly kolébkou vyspělých civilizací. Vzhledem k tomu, že jsou produkční služby ekosystémů nejvíce spojeny s blahobytem společnosti – tedy jsou předmětem trhu, jsou dotčené ekosystémy často měněny tak, aby se zvyšovaly jejich produkční schopnosti. To se často děje na úkor jiných přírodních procesů a ekosystémových služeb [3].

Zemědělství a Základní Ekosystémové Služby

Globálně byla většina krajiny změněna zemědělskou činností a většina přirozených ekosystémů leží v matrici zemědělských půd. Přeměna přírodních ekosystémů na zemědělské systémy, tedy agroekosystémy, může mít silný dopad na schopnost systému poskytovat důležité ekosystémové služby. Avšak mnoho agroekosystémů může být také důležitými zdroji ekosystémových služeb. Tradičně byly agroekosystémy považovány především za zdroje zásobovacích služeb a od toho se odvíjel i přístup k zemědělství jako takovému. V posledních letech však bývají zohledňovány i další typy ekosystémových služeb. Agroekosystémy totiž přináší také služby podpůrné jako je opylování, regulace škůdců, podpora genetické rozmanitosti pro budoucí zemědělské využití, retence vody v krajině, ochrana půdy před erozí, či koloběh živin. Avšak to, zda konkrétní zemědělský systém poskytuje a podporuje takové služby, závisí na způsobu managementu. Kromě služeb zásobovacích a regulačních mohou agroekosystémy člověku poskytovat taktéž řadu regulačních a kulturních služeb. Regulační služby ze zemědělství mohou zahrnovat regulaci hrozby povodní, regulaci kvality vody, sekvestraci uhlíku a regulaci klimatu prostřednictvím mitigace emisí skleníkových plynů, regulaci nemocí a zajištění rozkladných procesů. Kulturní služby ve vztahu k agroekosystémům mohou zahrnovat vzhled krajiny, vzdělání, rekreaci a turistiku či náboženské aspekty [12]. Zachování biodiverzity lze také považovat za kulturní ekosystémovou službu ovlivněnou zemědělstvím, protože většina kultur uznává ocenění přírody jako explicitní lidskou hodnotu. Na oplátku může biologická rozmanitost přispívat řadou podpůrných služeb pro agroekosystémy a okolní ekosystémy [10].

Mezi zásadní přínosy ekosystémů pro zemědělství patří biologická ochrana proti škůdcům, která patří mezi služby podpůrné [19]. V rámci agroekosystémů se jedná o důležitou ekosystémovou službou. Ta je často podporována ekosystémy přírodními. Neobhospodařovaná stanoviště poskytují prostory a rozmanité potravní zdroje pro přirození nepřátelé zemědělských škůdců (tzv. antagonisty), kteří pak poskytují služby biologické regulace v agroekosystémech [2]. Takové biologické regulace mohou snížit tlak populací škodlivého hmyzu, čímž se v konečném důsledku sníží potřeba pesticidů a potřeba jejich výroby a distribuce. Např. ekosystémové služby poskytované antagonisty škůdců mohou přímo nahradit insekticidy. Hodnota takovéto ekosystémové služby se tak dá kvantifikovat a vyjádřit taktéž ekonomicky [5].

Jednou z těch nejdůležitějších ekosystémových služeb pro zemědělství je opylování. Tuto ekosystémovou službu iniciují přírodní stanoviště v zemědělské krajině, tedy místa, kde se mohou opylovači zdržovat. Odhaduje se, že přibližně 65 % světových rostlinných druhů vyžaduje opylení prostřednictvím fauny (hlavně hmyzu) a asi 75 % všech kulturních druhů plodin s celosvětovým významem pro produkci potravin pak závisí na opylování [8]. Opylovací služby jsou docela dobře kvantifikovatelné a lze je tedy vyjádřit i ekonomicky, což neplatí u většiny dalších ekosystémových služeb. Hodnotu ekosystémové služby opylování lze vyjádřit např. dle celkové hodnoty plodin opylovaných hmyzem. Avšak většina plodin je na opylování zvířaty závislá pouze částečně. Proto by měl být zohledněn i poměr závislosti nebo míra proporčního snížení produkce v nepřítomnosti opylovačů. Takový přístup může přinést přesnější vyjádření [9]. Nicméně podobné kvantifikace jsou dosti nepřesné a mají poskytnout pouze obecné posouzení potenciálních ekonomických přínosů, které slouží mimo jiné k tomu, aby byl podpořen samotný význam ekosystémové služby. Většina odhadů navíc nebere v úvahu potenciální změny hodnoty každé komodity, protože poptávka roste v důsledku snížené produkce plodin [12]. Zemědělství je z pohledu možnosti ztráty nebo degradace ekosystémové služby opylování velice zranitelné. Jedním z faktorů, které mohou tuto ztrátu či degradaci umocnit je změna klimatu a její konsekvence [10]. Samotná zranitelnost spočívá především potenciální ztrátě opylovacích služeb na základě poměru ekonomické hodnoty opylování hmyzem k ekonomické hodnotě plodiny. Například západoafrické země produkují 56 % světových stimulačních plodin (tj káva, kakao, čaj), přičemž zranitelnost vůči ztrátě opylovačů je až 90 %. Tedy ztráta opylovacích služeb u těchto plodin by mohla mít v krátkodobém horizontu zničující dopady na regionální ekonomiky západoafrických zemí a v dlouhodobém horizontu vést k významné restrukturalizaci světových cen [12].

Zemědělství jako takové je největším globálním spotřebitelem vody (asi 70 %). Poskytování dostatečného množství čisté vody je základní ekosystémovou službou poskytovanou agroekosystémům [10]. Skutečná hodnota ekosystémových služeb spojených s dostupností a kvalitou vody pro zemědělství je ve většině odhadů zohledněna pouze částečně. Vegetace přirozených ekosystémů, jako jsou například lesy, může významně ovlivňovat zadržování, infiltraci a retenci vody v krajině. Rostlinná společenstva hrají obecně dominantní roli při regulaci otoku vody a chrání půdu před erozí. Lesní půdy mívají vyšší míru infiltrace než jiné půdy a mají tendenci snižovat kulminační průtoky a záplavy při zachování základních průtoků [11]. Krom toho, hluboko zakořeněná vegetace, tedy i stromy, mohou zlepšit dostupnost vody i živin pro jiné druhy v ekosystému. Tohoto principu je využíváno například v agrolesnictví, které je jedním z nástrojů pro systémy hospodaření odolných vůči změnám klimatu. Dostupnost vody v agroekosystémech závisí také na ekosystémové službě, která spočívá ve schopnosti zadržovat půdní vlhkost. Povrchové a podzemní vody (obecně označovány jako tzv. modrá voda) vstupují do agroekosystémů mnohdy třídnictvím závlahových systémů a v některých částech světa je tato cesta nepostradatelná. Ale asi 80 % spotřeby vody v zemědělství pochází ze srážek, které se ukládají v půdní vlhkosti. Taková voda je označována jako tzv. voda zelená [13]. Krom vegetačního pokryvu ovlivňuje zásadním způsobem množství a kvalitu vody v půdě organická hmota (její množství a kvalita) a půdní biotické společenství (tzv. edafon) a tím tak poskytují zemědělství další základní ekosystémové služby. Pro zajímavost, predikce dostupnosti vody pro zemědělství vycházejí především z předpokladů dostupnosti modré vody (tedy povrchové a podzemní), ale často zanedbávají příspěvek zelené vody (tedy srážková voda v půdě a vegetaci). A tak konečné předpovědi o dostupnosti vody např. v roce 2050 by nemusely být tak pesimistické. Nicméně změna klimatu přináší zvýšenou variabilitu srážek. To dle predikcí povede k většímu riziku sucha anebo záplav. A související zvýšená teplota zvýší i celkovou poptávku po vodě [6]. Dnes jsou již na farmách známy postupy hospodaření s vodou (v tomto smyslu zelenou), které mohou tyto předpovědi nedostatku vody významně změnit. Například přechodem na konzervační technologie zpracování půdy (tedy bezorebné zpracování) nebo mulčováním lze snížit odpařování vody z půdy o 35–50 %. Také zadržování dešťové vody na farmách v povrchových nádržích a rybnících, nebo podpovrchových rezervoárech je velice efektivním způsobem, který může zemědělcům umožnit získat zpět až 50 % vody, která se normálně ztrácí v systému [12].

Základní ekosystémové služby, které jsou rovněž k dispozici agroekosystémům, je struktura půdy a její úrodnost. Dobře provzdušněné půdy s dostatečným množstvím organické hmoty jsou základem pro distribuci živin pro plodiny a pro již zmíněné zadržování vody v půdě. Struktura půdních pórů, agregace půdy a rozklad organické hmoty jsou ovlivněny činností bakterií, hub a makrofauny (bezobratlý živočichové jako např. žížaly). Mikroorganismy zprostředkovávají dostupnost živin rozkladem detritu (tedy materiál z přirozeného rozpadu hornin), rostlinných zbytků (tedy primární organické hmoty) a případně fixací vzdušného dusíku [14]and [15]. Mezi zemědělské postupy, které zhoršují půdní strukturu a půdní mikrobiální společenstva, patří tradiční orba, ale také časté diskování, nebo proces sklizně, který je spojen se silným utužením půdy (tzv. pedokompakcí). Ale lze uplatňovat postupy hospodaření, které mohou chránit půdu, snížit riziko eroze a odtok vody. Redukované zpracování/obdělávání půdy (např. bezorebné technologie) a další opatření na ochranu půdy jako zařazení zeleného hnojení či meziplodin (jako krycí plodiny), aplikace kompostů a správné střídání plodin v rámci osevního postupu, mohou zachovat úrodnost půdy tím, že přispívají ke správné strukturnosti půdy, minimalizují ztráty živin a udržují je dostupné pro plodiny. Např. krycí plodiny usnadňují zadržování půdy a živin mezi jednotlivými cykly plodin v rámci osevního postupu [1]. Samotná struktura osevního postupu má vliv i na různorodost zemědělské krajiny v rámci prostoru a času. A krajina a její struktura, respektive prostorová a časová struktura krajiny, má dále obrovský vliv na úroveň poskytování ekosystémových služeb a jejich objem pro agroekosystém [4]. Také zapravení posklizňových zbytků může přispět ke zvýšení obsahu organické hmoty v půdě. To v konečném důsledku pomáhá při zadržování vody a poskytování živin plodinám. Všechny tyto postupy pak chrání řadu ekosystémových služeb spojených se strukturou půdy a hlavně její úrodností [14].

Zemědělství a Negativní Dopady pro Ekosystémové Služby

Zemědělské ekosystémy poskytují lidem základní suroviny nezbytné pro lidské blaho. Hodnota ekosystémových služeb vázaných na zemědělství je obrovská a často nedoceněná. A právě i zemědělství může přinést tzv. záporné služby, jako jsou ztráty přirozeného prostředí, vyplavování živin v souvislosti s erozí, produkce emisí skleníkových plynů a zátěž v podobě polutantů pesticidů atd. Samo zemědělství představuje významný tlak na ekosystémové služby [19]. V řadě antropogenních ekosystémů, typicky v těch na orné půdě, člověk každoročně dodává velké množství živin (lze vnímat jako kompenzaci odebrané biomasy). Tyto živiny jsou následně odebrány sklizní, přičemž velká část odchází také jako ztráta vyplavením a dalšími procesy. Provádíme-li podobný způsob hospodaření na více plochách, pak se jeho dopady projeví na úrovni celé krajiny. V případě živin v zemědělství to vede ke zvyšování množství živin ve vodních zdrojích. To může vést např. až k eutrofizaci. Z globálního hlediska aplikace minerálních hnojiv například zdvojnásobila vstup dusíku z atmosféry do ekosystémů [10]. Zvyšování produkce (tedy intenzifikace zemědělství) vlivem vstupů živin tak může vést například k omezení ekosystémové služby jako je poskytování pitné vody. Díky intenzifikace zemědělství se zvyšuje celková spotřeba agrochemikálií. To vše nese důsledky pro globální toky energií a látek v přírodě. Intenzifikace zemědělství může ohrozit či degradovat mnoho ekosystémových služeb poskytovaných okolní krajinou a biodiverzitou v ní. V mnoha oblastech světa vedla intenzifikace zemědělství ke zjednodušení krajinné struktury prostřednictvím rozšiřování zemědělské půdy, zvětšování velikosti polí, úbytku vegetace na okraji polí a eliminace přirozeného prostředí [15]. Zjednodušení krajinné struktury přispívá ke zvýšení tlaku škůdců díky možnostem, které jim nabízejí monokultury a jejich rozloha, a naopak vede ke snížení populací jejich přirozených nepřátel.

Podpora Ekosystémových Služeb na Farmě a Vhodný Management

Agroekosystémy po celém světě vykazují obrovské rozdíly ve struktuře a funkci. Byly totiž navrženy různými kulturami v různých socioekonomických podmínkách v různých klimatických oblastech. Mezi funkční agroekosystémy patří například jednoleté monokultury, trvalé sady, pastevní systémy, pastevecké systémy na suchých půdách, tropické střídavé systémy, drobné pěstitelské systémy smíšeného pěstování, rýžoviště, tropické plantáže (např. palma olejná, káva, kakao), agrolesnické systémy a druhově bohaté domácí zahrady. Tato rozmanitost zemědělských systémů má za následek vysoce variabilní sortiment a nese množství ekosystémových služeb. Stejně jako se liší zásobovací služby a produkty, které pocházejí z těchto agroekosystémů, liší se také podpůrné služby, regulační služby a kulturní služby, což má za následek extrémní rozdíly v hodnotě, kterou tyto služby poskytují uvnitř i vně agroekosystému [12]. Při maximalizaci hodnot zásobovacích služeb často zemědělství snižuje ekologické služby poskytované suchozemskými ekosystémy, ale vhodný management klíčových procesů může zlepšit schopnost agroekosystémů poskytovat širokou škálu ekosystémových služeb [4].

Vhodný management na farmách může významně zlepšit celkový objem a kvalitu ekosystémových služeb poskytovaných zemědělství [16]. Zemědělci se běžně starají o podporu služeb zásobovacích pomocí vstupů a postupů ke zvýšení výnosů. Ale správný management může zlepšit také ekosystémové služby jako je opylování, biologická kontrola škůdců, úrodnost půdy a její struktura, regulace vody a podpora biologické rozmanitosti atd. [12]. Například management okrajových biotopů (tj remízky, rozptýlená zeleň v krajině či okraje pozemků) v rámci agroekosystému může poskytnout zdroje nezbytné pro opylovače nebo přirozené nepřátele škůdců kulturních plodin. Vhodné je zařazovat vytrvalé rostliny do osevních postupů pro podporu biodiverzity obecně, a hlavně k podpoře opylovačů a antagonistů. Podpory rozmanitosti plodin lze docílit pomocí polykultur, krycích plodin či agrolesnictví [7]. Podobné postupy mohou prospět divokým opylovačům a snížit vstupy agrochemie (tj pesticidů), nebo snížit potřebu orby. Tyto postupy zároveň přispívají k podpoře sekvestrace uhlíku – tedy významné ekosystémové službě ve vztahu k rostoucímu objemu CO₂ v atmosféře. Sekvestrace půdního uhlíku také poskytuje dodatečné ekosystémové služby tím, že zachovává půdní strukturu a úrodnost, zlepšuje kvalitu půdy, zvyšuje efektivitu využití agronomických vstupů a zlepšuje kvalitu vody filtrací a denaturací znečišťujících látek. Především opatření na ochranu půdy, jako je konzervační zpracování půdy (též minimalizační) a bezorebné zpracování půdy, mohou šetřit půdní uhlík. K tomu přispívá i zmiňované střídání plodin a řazení krycích plodin, které snižují riziko eroze a přispívají k udržování organického uhlíku v půdě. Také efektivní hospodaření s hnojem může výrazně snížit souvisejíc emise z živočišného odpadu. Nahrazení syntetických dusíkatých hnojiv leguminózami, které využívají biologickou fixaci dusíku přispívá ke snížení emisí skleníkových plynů, které se pak podílí na podpoře skleníkového efektu [12].

Vzhledem ke změně klimatu budou zapotřebí odolné zemědělské systémy [17]. Udržitelný management agroekosystémů, respektive udržitelná intenzifikace prostřednictvím řízení ekosystémových procesů má potenciál zvýšit produkci potravin a zároveň minimalizovat některé negativní dopady intenzifikace zemědělství na biodiverzitu a ekosystémové služby. Vhodné praktiky zemědělského managementu, tedy cesty jako systémy pěstování rostlin odolné vůči změnám klimatu, jsou klíčem k realizaci benefitů ekosystémových služeb a klíčem k omezení negativních vlivů zemědělství [4].

References

1. Bernas, J., Konvalina, P., Brom, J., Moudrý, J., Veselá, T., Bucur, D., Dirja, M. & Shim, S. (2020). Agrotechnology as key factor in effective use of water on arable land. Assessment and Protection of Water Resources in the Czech Republic, 275-312.

2. Fiedler, A. K., Landis, D. A., & Wratten, S. D. (2008). Maximizing ecosystem services from conservation biological control: the role of habitat management. Biological control, 45(2), 254-271.

3. Frouz, J., & Frouzová, J. (2021). Aplikovaná ekologie (Vol. 3). Charles University in Prague, Karolinum Press.

4. Hasan, S. S., Zhen, L., Miah, M. G., Ahamed, T., & Samie, A. (2020). Impact of land use change on ecosystem services: A review. Environmental Development, 34, 100527.

5. Cheng, X., Van Damme, S., Li, L., & Uyttenhove, P. (2019). Evaluation of cultural ecosystem services: A review of methods. Ecosystem services, 37, 100925.

6. IPCC (2007). Contribution of working group III to the fourth assessment report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. Cambridge, UK: Cambridge University Press.

7. Kay, S., Graves, A., Palma, J. H., Moreno, G., Roces-Díaz, J. V., Aviron, S., Chouvardas, D., Crous-Duran, J., Ferreiro-Domínguez, N., de Jalón, S. G., Măcicăşan, V., Mosquera-Losada, M. R., Pantera, A., Santiago-Freijanes, J. J., Szerencsits, E., Torralba, M., Burgess, P. J. & Herzog, F. (2019). Agroforestry is paying off–Economic evaluation of ecosystem services in European landscapes with and without agroforestry systems. Ecosystem services, 36, 100896.

8. Klein, A. M., Vaissière, B. E., Cane, J. H., Steffan-Dewenter, I., Cunningham, S. A., Kremen, C., & Tscharntke, T. (2007). Importance of pollinators in changing landscapes for world crops. Proceedings of the royal society B: biological sciences, 274(1608), 303-313.

9. Kremen, C., Williams, N. M., Aizen, M. A., Gemmill‐Herren, B., LeBuhn, G., Minckley, R., Packer, L., Potts, S. G., Roulston, T., Steffan-Dewenter, I., Vázquez, D. P., Winfree, R., Adams, L., Crone, E. E., Greenleaf, S. S., Keitt, T. H., Klein, A. M., Regetz, J. & Ricketts, T. H. (2007). Pollination and other ecosystem services produced by mobile organisms: a conceptual framework for the effects of land‐use change. Ecology letters, 10(4), 299-314.

10. MA. (2005). Millenium ecosystem assessment. Ecosystems and human well-being: Synthesis. Island Press, Washington, DC.

11. Maes, W. H., Heuvelmans, G., & Muys, B. (2009). Assessment of land use impact on water-related ecosystem services capturing the integrated terrestrial− aquatic system. Environmental Science & Technology, 43(19), 7324-7330.

12. Power, A. G. (2010). Ecosystem services and agriculture: tradeoffs and synergies. Philosophical transactions of the royal society B: biological sciences, 365(1554), 2959-2971.

13. Rost, S., Gerten, D., Bondeau, A., Lucht, W., Rohwer, J., & Schaphoff, S. (2008). Agricultural green and blue water consumption and its influence on the global water system. Water Resources Research, 44(9).

14. Sarapatka, B., Abrahamova, M., Cizkova, S., Dotlacil, L., Hluchy, M., Kren, J., Kuras, T., Lastuvka, Z., Lososova, Z., Pokorny, E., Pokorny, J., Pokorny, R., Salasova, A., Tkadlec, E., Tuf, I., Vacha, M., Zamecnik, V., Zeidler, M. & Zalud, Z. (2010). Agroekologie: východiska pro udržitelné zemědělské hospodaření. Bioinstitut.

15. Sarapatka, B., Urban, J., Cizkova, S., Hejduk, S., Hradil, R., Jurcik, J., Leibl, M., Matlova, V., Moudry, J., Plisek, B., Pokorny, E., Rozsypal, R., Sedlo, J., Skerik, J., Sonkova, R., Travnicek, P., Vanek, D. and Pinschof, Anton (2009). Organic agriculture. IAEI.

16. Swinton, S. M., Lupi, F., Robertson, G. P., & Hamilton, S. K. (2007). Ecosystem services and agriculture: cultivating agricultural ecosystems for diverse benefits. Ecological economics, 64(2), 245-252.

17. Weiskopf, S. R., Rubenstein, M. A., Crozier, L. G., Gaichas, S., Griffis, R., Halofsky, J. E., Hyde, K. J. W., Morelli, T. L., Morisette, J. T., Muñoz, R. C., Pershing, A. J., Peterson, D. L., Poudel, R., Staudinger, M. D., Sutton-Grier, A. E., Thompson, L., Vose, J., Weltzin, J. F. & Whyte, K. P. (2020). Climate change effects on biodiversity, ecosystems, ecosystem services, and natural resource management in the United States. Science of the Total Environment, 733, 137782.

18. Wood, S. A., Karp, D. S., DeClerck, F., Kremen, C., Naeem, S., & Palm, C. A. (2015). Functional traits in agriculture: agrobiodiversity and ecosystem services. Trends in ecology & evolution, 30(9), 531-539.

19. Zhang, W., Ricketts, T. H., Kremen, C., Carney, K., & Swinton, S. M. (2007). Ecosystem services and dis-services to agriculture. Ecological economics, 64(2), 253-260.